Ainy
Dneska 20. května by Ainy oslavila své 11. narozeniny!!!
Ainy (Barrie Besulka) se narodila v květnu roku 1998 a zemřela v řijnu roku 2006
Její rodiče byli Adra ze Slamáku a Niko Milvel
Ainy byla náš první rodinný pes, byla ta nejlepší kamarádka na světě, nikdy jsem do té doby (vlastně ani dodnes) nezažila přátelštějšího a hodnějšího psa. Užili jsme si s ní spoustu legrace i drobného trápení jako rybářské háčky v tlapě, pořezané polštářky na nohou a tomu podobné.
Dělali jsme spousty výletů a různých akcí. Také jsme se snažili i o uchovnění, ale bohužel se zkouška nepovedla. Na vše jsme byli dobře připraveni, jenže jeden ušák na poli tomu tak nechtěl a přesně přes náš lom si udělal cestičku (já to bohužel nevěděla a řekli mi to až po zkoušce). No hádejte kam se tak asi pes jejího typu mohl vydat…po mé stopě? No tak to ani náhodou, ten zajda je přeci lepší stopička :-D Další zkoušky jsme už nedělali a nechali to být…stejně u nás nikdy nebylo na prvním místě uchovnění :-) ale přeci jenom malý úspěch jsme měli a to když jsme složili zkoušku základního minima (ZM), která tomu všemu předcházela :-)
Když jí bylo zhruba pět, tak onemocněla takovou divnou nemocí, vlastně dodnes ani pořádně nevíme, co to bylo…víme jen, že šlo o selhání slinivky břišní. Prožili jsme si pár krušných chvil, až jsme narazili na jednoho super veterináře, který nám doporučil přidávat do dietních granulí slinivku břišní z prasete (nijak upravenou). Takže od té doby náš mrazák byl stále nafutrovaný zmraženou prasečí slinivkou. Nicméně byl to jediný způsob, jak tuto nemoc přežít. Mohla s tím klidně žít až do konce svého života, jenže něco tomu nechtělo a o tři roky už bylo vše jinak a postihlo nás nejspíš něco mnohem vážnějšího a hlavně neléčitelného. Musela být strašně silná, protože to, co jsme se dozvěděli od veterináře, nebylo nic pěkného. 14 dní jsme jezdili na jednu nejmenovanou kliniku, jen aby nás pokaždé léčili na něco jiného, rvali do nás prášky a infuze, takhle už to prostě dál nešlo a tak jsme změnili doktora. Tam si taky dva dny vůbec nebyli ničím jistí, kontrolovali jí srdíčko, bříško, už jí chtěli i to bříško operovat, až najednou na rentgenu (náhodou) zjistili, že vlastně má na páteři na každém obratli celkem velké výrůstky. Muselo jí to strašně bolet. Dali jí léky a my odjeli domů, jenže s lítostí jsme zjistili, že už ani ty nejsilnější léky vůbec nepomáhají. A tak jsme jí už nechtěli dál trápit (vlastně ani sebe) a odvezli jsme jí na injekci. Dodnes nám všem strašně chybí a stýská se nám. Jediný možný lék na takovou ztrátu je si pořídit nové štěněčí miminko. A tak jsme i učinili :-) a teď nám po zahradě lítá jiný rošťák :-)
tady je pár jejích fotek:
poslední léto s ní - rok 2006 :(
na zahradě doma r. 2004:
po kastraci
při práci...(natíráni)
a následuje drhnutí :)
Hanka
(Kasia, 11. 4. 2007 8:57)